Hledaný výraz musí mít více jak 2 znaky.
MICHAELA PROCHÁZKOVÁ
Tanec je pro Michaelu Procházkovou z Pardubic celoživotní láskou. A to i přesto, že je většinu svého života upoutána na vozík.
Každé její vystoupení se podobá zázraku. I když se musí vyrovnávat s těžkým zdravotním hendikepem v podobě postižených všech čtyř končetin, je jednou z hvězd tanečního souboru Amare.
Ten funguje při Základní škole a Praktické škole Svítání v Pardubicích pod odborným vedením Markéty Hujerové, která v tomto zařízení pomáhajícím lidem s různými hendikepy působila dlouhá léta jako zástupkyně ředitelky.
Na jeviště Míša přijíždí pokaždé na vozíku. S pomocí ostatních členů souboru Amare však dokáže alespoň na okamžik tančit, byť to tuto odvážnou a nesmírně statečnou dívku stojí ohromné úsilí a energii. Jenže touha předvést, že to jde, je vždycky silnější než všechny hendikepy i bolest.
Pro tanec žije. Její obdivuhodné výkony už zasáhly srdce několika tisíc diváků na nejrůznějších akcích, které pardubická škola Svítání pořádá nebo na nich účinkuje jako host.
Choreografie, v nichž Míša září podobně jako sluníčko na logu školy, jsou této sympatické slečně šity přímo na míru. Stejně jako nádherné kostýmy, v nichž má možnost předvádět své umění i krásu.
Potlesk publika je mocný. A kouzlo tance je pro Míšu doslova magické. Dokonce tak, že se na pár chvil vzepře nepřízni osudu a přesvědčí sebe i okolí, že to jde. Pomalu, zlehka, krůček po krůčku…
Tvrdá práce a náročné hodiny zkoušek se postupně úročí. I na vozíku může být vysněnou baletkou, skvostnou tanečnicí, které aplaudují zaplněné sály. Její pokoj plný fotografií z mnoha vystoupení tanečního souboru Amare po celé republice je toho jasným důkazem…
Míša je bojovnice. A díky podpoře svých kamarádů a pedagogů ze školy Svítání ukazuje cestu i ostatním. Jen ty nohy a ruce zatím tolik neposlouchají, jak by si všichni přáli. Proto by uvítala pomoc v podobě speciálního tanečního vozíku, který však stojí několik desítek či spíše stovek tisíc korun.
Na první pohled se to zdá být nemožné. Jenže v případě Míši se prostě zázraky dějí!
PAVEL DIBLÍK
Hudba je pro něj celý život. I přes svůj zdravotní hendikep dokáže zahrát na klavír, varhany, klarinet a ještě k tomu hezky zpívá.
Nevidomý Pavel Diblík z Holic je jedním z nejúspěšnějších absolventů Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, kam se dodnes rád vrací – mimo jiné také jako člen muzikoterapeutického souboru Mlima Jua, který s velkým úspěchem vystupuje na různých kulturních a společenských akcích nejen v Pardubickém kraji.
„Každý koncert si užívám,“ svěřuje se Pavel Diblík, jenž si od mala jde za svým snem. „V šesti letech mne babička přivedla do kostela, kde jsem slyšel poprvé v životě varhany. Od té doby jsem si přál na ně umět hrát,“ podotýká absolvent Deylovy konzervatoře pro nevidomé, jenž v současné době vystupuje i sólově nebo doprovází známé i méně známé umělce.
Nevidomý Pavel Diblík z Holic je jedním z nejúspěšnějších absolventů Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ, kam se dodnes rád vrací – mimo jiné také jako člen muzikoterapeutického souboru Mlima Jua, který s velkým úspěchem vystupuje na různých kulturních a společenských akcích nejen v Pardubickém kraji.
„Každý koncert si užívám,“ svěřuje se Pavel Diblík, jenž si od mala jde za svým snem. „V šesti letech mne babička přivedla do kostela, kde jsem slyšel poprvé v životě varhany. Od té doby jsem si přál na ně umět hrát,“ podotýká absolvent Deylovy konzervatoře pro nevidomé, jenž v současné době vystupuje i sólově nebo doprovází známé i méně známé umělce.
Jeho všestranný hudební talent nedávno ocenil například textař Michal Horáček, zpěvačka Leona Šenková nebo herečka a zpěvačka Eva Horká. Velkým oceněním pro něj byla i možnost předvést své umění ve Vatikánu během poutní cesty české delegace k Svatému roku milosrdenství, jejíž součástí bylo též předání sochy Svaté Anežky České papeži Františkovi. Ta scéna z generální audience papeže Františka zůstane nejen Pavlovi asi do smrti v paměti. Přímo uprostřed náměstí svatého Petra v Římě ho Svatý otec objal. Požehnal mu, zatímco Pavel mu nadšeně česky vyprávěl, jak je šťastný, že ho mohl ve Vatikánu osobně pozdravit. „Splnil se mi další sen. Bůh mě má asi rád,“ zní přirozeně a radostně z úst nevidomého chlapce, jehož slova by asi v tu chvíli otevřela oči snad každému zdravému člověku, který by si chtěl na něco stěžovat.
JAN ANTOCH
Základní škola a Praktická škola SVÍTÁNÍ má svou velkou hvězdu. Její absolvent Jan Antoch je totiž šoumen každým coulem. Během svých veřejných vystoupení dovede navzdory svému zdravotnímu hendikepu královsky pobavit publikum jako moderátor i člen muzikoterapeutického souboru Mlima Jua. Díky své bezprostřednosti dokáže na jevišti „házet“ jeden vtip za druhým a pozitivní reakce diváků si vždy náležitě užívá. Za jeho výkon by se nemusel stydět ani lecjaký profesionál. V minulosti už byli na jevišti jeho „sparingpartnery“ například zpěvačky Helena Zeťová, Heidi Janků či Leona Šenková, herečka Jana Paulová, herci Východočeského divadla Ladislav Špiner a Milan Němec nebo moderátorka Jolana Voldánová. Jako skvělého „hecíře“ ho berou také pardubičtí hokejisté. Honza je totiž věrným a oddaným fanouškem hokejového klubu HC Dynamo Pardubice a jedním z nejvýraznějších členů jejich fanklubu. Je jedním z příkladů úspěšné integrace žáků Základní školy a Praktické školy SVÍTÁNÍ do běžného života, o čemž svědčí i jeho uplatnění na trhu práce.
TOMÁŠ BORN
Tomáš Born je mladý dospělý muž (ročník 1994), který se rád baví s lidmi a zajímá se o dění kolem sebe. Je velmi společenský, usměvavý, vstřícný a komunikativní. Od jeho vrstevníků ho však dělí fakt, že je handicapovaný. Na svět se dívá z vozíčku. Kromě těžkého tělesného postižení má ještě zrakové a lehké mentální.
Navzdory různým bariérám si ale udržuje přehled. Vyzná se ve společenském dění, baví ho politika i sport. Má výbornou paměť.
Je absolventem Praktické školy dvouleté v Základní škole a Praktické škole SVÍTÁNÍ, která už 25 let pomáhá dětem a mladým lidem s handicapem.
Nyní dochází do sociálně terapeutických dílen školy SVÍTÁNÍ, které ho připravují na běžný život. Je aktivním členem zdejší školské rady. V budoucnu by chtěl pracovat jako asistent ředitelky nebo na PR oddělení školy. Má za sebou dokonce několik úspěšných moderací.
Aby se mohl dál rozvíjet, uvítal by společně se svými kamarády podporu sociálně terapeutických dílen, díky níž by mohl ještě zvýšit šanci uplatnit se na trhu práce.
JAKUB KARÁSEK: MALÍŘ, KTERÝ NEMLUVIL
Čtrnáctiletý Jakub Karásek rád maluje. Jeho specializací jsou portréty světoznámých státníků. Také miluje cestování. Z každé cesty, na kterou se vypraví se svými rodiči či prarodiči, pořádá pro spolužáky ve škole SVÍTÁNÍ zajímavé prezentace.
Když přišel do školy SVÍTÁNÍ, uměl jen několik jednoduchých slov. Ta ale nikdy dohromady nedávala smysl. Pokud se chtěl se svou učitelkou ve třídě dorozumět, musel najít vhodný obrázek, aby tušila jeho potřeby.
Potom ale Jakub začal pravidelně docházet na logopedii. Jeho počáteční strach, že nemluví alespoň jako ostatní děti, velmi rychle zmizel, i díky individuálnímu přístupu speciální pedagožky. Najednou to šlo a Jakub se rozmluvil tak, že dnes při svých prezentacích není téměř k zastavení…
Ve slušivém bílém plášti a se štětcem v ruce s radostí zasvěceně popisuje proces tvorby svých obrazů. Vypráví také o lodích, vlacích i dalších dopravních prostředcích. Jeho doslova encyklopedické znalosti o slavném zaoceánském parníku Titanic nebo o legendární lokomotivě přezdívané Kyklop jsou neuvěřitelné.
Jakubovi blízcí jsou vděčni za příležitost, kterou dostal… A podobných osudů je v naší Základní škole a Praktické škole SVÍTÁNÍ, o.p.s., kde se více než 25 let věnujeme dětem a mladým lidem se zdravotním hendikepem, víc…